Nechte je znovu Vás obejmout...

26. února 2014 v 8:53
Máte to taky tak, že když si nějakou věc oblíbíte a pak jí ztratíte, rozbijete nebo jí jinak pozbydete, je vám jako by vám chyběl kus těla? Ať je to náramek, oblíbené přesně na míru ochozené boty, oblíbený svetr či nůž. Třeba se k těmto věcem váže historka, vzpomínka či je to dárek. Bývá mi víc líto takové věci než když ztratím třeba telef'on. Když to nemůžu vydržet a nemůžu bez ztracené věci žít, pořídím si náhradu. Třeba jí už bude chybět život a příběh originálu, ale zase je v nich cesta výrobce, který náhradu stvoří, třeba je to kamarád, třeba je to budoucí kamarád a dá náhradě vlastní význam nebo příběh. Někdy je možné jít trochu naproti a při výrobě použít něco co nám třeba zůstalo z původního originálu. Třeba opasková přezka...

...a dost řečí, zachraňujeme a léčíme staré a nekvalitní opasky. Díky jedné milé Evičce, která měla své oblíbené opasky a nechtěla se jich vzdát. A poslala opasky nám...

Tyto opasky nejsou staré nebo onošené, ale jsou nekvalitně vyrobené a hlavně nejsou kožené! Jsou slepené z více vrstev, svrchní vrstvy jsou možná z tenké kůže či koženky, nicméně uprostřed je vrstva papíru! Už samotný postup lepení je u kvalitního opasku nepřípustný, pravý kožený opasek je nelepený, z jedné vrstvy kvalitní kůže.






Zárukou není ani značka, tento černý opasek je koupen u světoznámého obuvníka :(





Nový opasek je tedy z jedné vrstvy hovězí kůže, nařezán, ohraněn a nachystán na děrování a barvení.

Nakonec se přidělají původní přezky a staronový opasek je na světě a může dál sloužit svému účelu.






Na závěr jedna ze života od pana Uhlíře a Svěráka, znáte jí?
Neopouštěj staré věci pro nové,
i když barva šediví a prýská,
byly kdysi lesklé, byly chromové,
a teď se jim na smetišti stýská.
 

Kožené ručně šité stupačky

18. února 2014 v 13:31
Na přání našeho kamaráda, výškového pracovníka a dřevorubce jsme ušili kožené stupačky. Tímto mu děkujeme za motivaci a naučení se dalšího řemesla. Zatím vznikly v jediném provedení, avšak rádi vyrobíme další na zakázku. Vše je o domluvě, je možné dodat stupačky i se železem, které vyrábí místní kovář. Stupačky jsou šité z kvalitního českého kruponu, jsou podšité filcem a jsou ručně šité dvěma jehlami-tj tradiční způsob šití kůže.





Stupačky využijí výškový pracovníci, horolezci a dřevorubci například při kácení či ořezávání stromů pod napětím, při prácich na dřevěných stožárech a všude tam kde není možné použít žebřík či lano.


(omluvte kvalitu videa, nemůžeme umět vše :), ale pro představu nepředstavitelného myslím stačí)


Pokud máte nějaké přání, které bychom Vám mohli splnit, neváhejte nás kontaktovat, jsou to pro nás výzvy, rádi se se zase naučíme něco nového.
Řemeslu a všem poctivým českým rukám a nohám ZDAR :)






Včelaříme

11. března 2013 v 23:07

Jsme včelaři, začátečníci, samouci.

Včelaříme proti proudu.



Rádi bychom se zde s Vámi podělili o naše včelařské postřehy, rady a hlavně o zajimavé a poučné informace.

Inspiraci nejen včelařskou hledáme a na začátku všeho byl




I v dnešní době se objevují mezi včelaři takoví, kterým se současná situace nelíbí a chtějí změnu.



Mezi ně patří i ing. Leoš Dvorský



Jak se včelaří na Končinách?

Včelaříme všichni, malí, velcí i čtyřnozí. Žihadel se nebojíme.
Včelaříme pro včely, nikoliv pro med.
Včelaříme abychom pomohli našim starým stromům, původním odrůdám jabloní, hrušek i švestek.
Medem se léčíme, med pijeme, jíme, mažeme s ním rucenohy i pusy.
Z vosku vyrábíme svíčky, ozdůbky či hojivé mastičky.
Děkujeme..



Co zajímavého jsme ještě našli?

Doporučujeme všem, nejen včelařům dokument Královna Slunce...co nám včely říkají.


Copak dělají včely a včelař na Končinách v březnu?

Období března se vyznačuje pročišťovacími prolety včel, které nemohly po celou zimu vyprázdnit své výkalové vaky. Kvete javor, líska, olše, začnou kvést "kočičky" a také podběl, který uvítá jaro v plné kráse. Včelařův rok začíná.

...ale jinak v duchu hesla březen, za kamna vlezem :)

První včelka na Končinách již vyletěla, nejhorší mají však teprve před sebou. Věříme že to včely zvládnou a brzy je uvidíme se proletět se vší parádou a v hojném počtu. Věříme také že rozšíříme letos naše včelí rodiny, k radosti a prospěchu nás všech.





Stojí to za to :)
 


Zelenina v zimě

31. ledna 2013 v 15:28 | Tereza Genzerová
Jelikož zima pokročila a chřipkové bacily na nás útočí pokaždé když sejdeme z kopce, začali jsme ve velkém konzumovat naši uskladněnou zeleninu. Navíc pod stromečkem na mě čekal krásný keramický hrnec na kvašenou zeleninu. Takže už se nebylo na co vymlouvat, když byla zelenina i hrnec, musela jsem se do toho pustit.

Kvašená zelenina-pickles

Vynesla jsem ze sklepa kyblík s pískem. Letos poprvé se mi podařila úspěšně v písku uskladnit mrkev, petržel i červená řepa. Celý fígl je v dobrém sklepě a akorát vlhkém písku. Mrkající Zelenina by měla být zdravá a nepoškozená, nicméně já dala do písku i mrkev lehce ukousnutou od myši či mírně provrtanou červíkem. Zeleninu jsem z písku vytáhla a byla úplně stejná jako v říjnu, kdy jsem jí ukládala...
...čerstvá, voňavá, bio a hlavně NAŠE!

Zelenina se poté očistí, nastrouhá či nakrájí, podle druhu či chuti. Já do svého picklu naložila kromě mrkve a červené řepy i naše jablíčka a zbytek květáku. Vše se v míse promíchá se solí ( může se přidat i koření, bylinky, mořské řasy, křen...) a nechá se chvíli odstát, aby pěkně pustila šťávu. Soli se dává cca na 1 kg zeleniny 15g soli. Nakonec se natlačí do malého kvasícího hrnce. Pokud nemáte hrnec, můžete zeleninu naložit do jakékoliv skleněné či kameninové nádoby, důležité však je aby byla zeleniny zatížená. Podle chuti se dá kvašená zelenina jíst už druhý den, avšak čím prokvašenější tím lepšíSmějící se...



...a zdravější. Kvašená zelenina je v zimě vzácným zdrojem vitamínů, je stravitelnější. Dokonce působí antibioticky a protirakovinotvorně. A nejvíc Vás bude těšít a uzdravovat, když si naložíte zeleninu a ovoce z vlastní zahrádky.

Ostatní uskladnění zeleniny

Některou zeleninu ani nestihneme uskladnit a ona si tu tak s námi bydlí.


Samozřejmě zavařujeme, mrazíme a nově i sušíme, ale o tom zase příště...

Kam dál